Projev velitele SDH p.Kříže

Projev velitele SDH p.Kříže u příležitosti oslav 100 let dobrovolných hasičů v Budislavicích. Obsahuje zajímavé informace z minulosti sboru, jeho členech a aktivitách.

Vážené hasičky, hasiči, vážení spoluobčané a milí hosté.
Všechna výročí, jak v životě jednotlivce, tak v životě organizace jsou významným jubileem, kdy je dobrým zvykem čas od času se zamyslet nad tím, co bylo v té či oné oblasti lidské činnosti za uplynulé období vykonáno. Na letošní rok 1998 připadá právě jedno takové významné výročí - 100 let od založeni Sboru dobrovolných hasičů v Budislavicích. Je to pro tuto vesnici pozoruhodná událost, neboť je málo organizací, které mohou oslavit tak dlouhou dobu svého trvání. Sto let už něco znamená v životě a činnosti SDH, jehož členové po celou dobu existence spolku plnili důležité společenské poslání, neboť zabezpečovali ochranu majetku jak soukromého, tak později státního a družstevního před ničivými následky požárů a dalších živelných pohrom. Věnovali dobrovolně ze svého volného času stovky hodin nejen na údržbu a ošetřování potřebné hasičské techniky, na preventivní činnost námětová a okrsková cvičení, ale také se rozhodující měrou podílel i na kulturním a společenském životě v Budislavicích. Nelze takto nevzpomenout mnoha akcí při výstavbě občanské vybavenosti, které by ne bez účasti hasičů daly jen těžko uskutečnit, a je nutno si trochu připomenout historii, která tomu předcházela.
Historie boje člověka proti požárům je tak stará, jako lidstvo samo, v podstatě zahrnuje celé lidské dějiny.
Již od dob Prométhea je oheň přírodní živel, využívaný od pradávna ve službách člověka jako jeho pomocník, ale i často zneužívaný ničivý činitel. Podle starých řeckých bájí uchvátil oheň Prométheus v sídle bohů na Olympu a donesl ho lidstvu k užívání. Byl za tuto loupež krutě potrestán. Skutečnost s užíváním ohně je však mnohem prozaičtější. I naši předkové, staří Slované, znali již ve své pravlasti oheň. Podle starého přísloví to nebyl jen dobrý sluha,ale i zlý pán. Zhoubným plamenům pak padaly za oběť celé vesnice či města.
Již koncem 15. a v průběhu 16. století vrchnost vědoma si nebezpečí vzniku požáru, vydává pro jednotlivá panství, zámky, města, městečka a vesnice "hospodářské instrukce a selské řády", které mimo jiné obsahovaly i tehdejší požární nařízení, která měla zejména zabránit vzniku požáru a uváděla již tehdy povinnosti obyvatelstva při jejich vzniku. Největší pozornost byla věnována komínům, které byly většinou upleteny z proutí vrboveho v podobě prodlouženého koše a vymazány hlínou. Zděné komíny se nejprve objevovaly v městech.
Povinností purkmistra, rychtáře a starších obce byla pravidelná kontrola komínů v určitých časových intervalech většinou za 4 týdny, při nichž se zjišťovalo, jak se v domácnosti topí a jaký je jejich stav - které se měly vymetat každé 4 neděle.
U koho bylo uznáno, že by komín byl zlej, ten ať netopí, až se opraví. Zakazovalo se choditi s loučí v noci do komor, maštalí a stodol. Mělo se používat pouze lucerny. To byla prevence o jaké se nám dnes nezdá. U koho by z neopatrnosti vznikl oheň, měl ihned křikem upozornit své okolí, kdo by tak neučinil a vzniklý oheň tajil, měl být přísně potrestán i na hrdle. Při ohni měli všichni občané přispěchati s čeledí k ohni, každý měl vzít z domu potřebné náčiní háky, žebříky, vědra a kdo tak neučinil, měl být potrestán. Hašení řídili představení měst a obcí. Přísné tresty byly pro žháře - trest upálení. Mnoho důležitých předpisů bylo vydáno v těchto dobách, které v určité podobě nebyly dosud překonány.
Postupem dalších století se požární ochraně věnovala stále větší a větší pozornost a i vývoji požárních prostředků. Taktéž i protipožární předpisy zaznamenaly stále většího zdokonalování.
V roce 1751 vyhlásila Marie Terezie "Řád k hašení ohně pro města zemská, městečka a dědiny markrabství moravského". O třicet let později vydal Josef II. požární řády nejprve pro Čechy a později pro Markrabství moravské, slezské i Uhry.
Začínající technická revoluce vynálezem parního stroje významně ovlivnila i rozvoj požární techniky. Stříkačky poháněné parními stroji byly velmi výkonné a umožňovaly dopravu velkého množství vody i na delší vzdálenosti. Zatím co ruční stříkačky mohl obsluhovat kdokoliv, parní stříkačka vyžadovala zkušeného strojníka a obsluhu. To vedlo k tomu, že ve velkých městech nebo závodech, kde se tyto nacházely, byly ustavovány skupinky profesionálních požárníku, placené požární sbory, které vedle péče o techniku měly na starosti i úklid města. Jinde bylo ukládáno cechovním mistrům černého řemesla, aby pravidelně vysílali tovaryše do požárních záloh. Byly to skupinky mladých lidí, které určitý den a noc držely pohotovost na radnici a byly seznámeny s obsluhou tehdejší techniky a i částečně vycvičeni v hašení. Možnost sdružováni, která byla v roce 1867 zakotvena v spolkovém zákoně, měla ohromný význam a vliv na další vývoj a rozvoj požární ochrany.
K prvním pokusům se zakládáním českých sborů dobrovolných hasičů dochází v roce 1863 v Chrudimi a Slaném a k vlastnímu vzniku prvního českého dobrovolného hasičského sboru došlo v roce 1864 ve Velvarech.
Myšlenku přinesl Karel Krohn, kupecký mládenec, který přinesl cenné zkušenosti ze svých cest v zahraničí, kde viděl pracovat ochranné hasičské sbory, a to zejména v Hamburku. Po svém návratu z ciziny jednal se svými spoluobčany o zřízení podobného sboru ve Velvarech. Po velkých průtazích spojených se schvalováním žádosti a stanov podaných 11.listopadu 1863 - dochází až
12.března 1864 ke schválení stanov c.k. místodržitelstvím v Praze a začíná činnost prvního českého dobrovolného hasičského sboru. Do Velvar docházeli v letech 1864-67 četné žádosti o zapůjčení stanov z mnoha větších městeček, mezi nimiž byly i Přeštice. Musíme se vžít do situace, že v této době byly sdělovací prostředky na tak nízké úrovni, že to zapříčinilo i poměrně pomalý postup šíření myšlenky zakládání hasičských sboru do dalších měst. Ale i přesto se počet dobrovolných hasičských sborů poměrně rychle zvyšoval, takže mohlo dojít za 12 roků na popud hasičského sboru v Klatovech k svolání hasičského sjezdu v Praze, který se konal ve dnech 13.-14. srpna 1876 za účasti 800 hasičů z 88 sborů.
V roce 1873 dochází k založeni hasičského sboru v Plánici, pak v roce 1876 v Nepomuku, r.1877 v Přešticích a r.1878 ve Spáleném Poříčí a Kasejovicích. Také naše obec se zařadila mezi ty, kteří uvítali pokrokovou myšlenku této doby a 3. října 1898 dochází k založení sboru dobrovolných hasičů v Budislavicích.

Vážení spoluobčané,
je sice na škodu věci, že se nedochovala veškerá dokumentace z období založení hasičského sboru v naší obci. Z pramenů obecní kroniky, z dokumentace sousedních sborů, ale i ze vzpomínek těch nejstarších jsme se snažili zachytit nejdůležitější okamžiky od zrodu tehdejšího dobrovolného hasičského sboru k dnešní základní organizaci Sboru dobrovolných hasičů v Budislavicích. Bylo již zde řečeno, že ustavující schůze se konala 3.10.1898. To již obec silně pocítila dva silné požáry poslední doby, a to požár v roce 1856, kdy zcela vyhořela 3 stavení a v roce 1895, kdy vyhořelo celých 5 stavení.
Zakládajícími členy. SDH byli Matěj Machovec, který byl zvolen starostou, Jan Bláha, který byl zvolen velitelem a Váslav Spour, který byl zvolen jednatelem. Tito průkopníci ušlechtilými myšlenkami pak postupně získávali další spoluobčany. Nově založený sbor ihned v roce 1898 zakoupil novou ruční stříkačku, kterou používal až do roku l962.S novou stříkačkou zasahoval sbor hned v roce 1899 při požáru v Sedlišti, kde mimo jiné byli také zraněni členové sboru Martin Hlavnička, Josef Spour a Václav Nachtman. V září téhož roku se konalo první veřejné cvičení, které také zapůsobilo na občany tak, že v roce 1902 čítal sbor již 21 členů.
V roce 1908 došlo k dalšímu velkému požáru a to v čp. 34, kdy vyhořel celý statek a chlévy. Dalších 20 let v samotné obci nehořelo a sbor se věnoval výcviku, údržbě náčiní a podobné činnosti. První červnový den r.1925 se konalo okrskové cvičení, kterého se sbor v plné síle zúčastnil. Za toto období došlo také k několika změnám ve funkcích ve sboru. I když neznáme přesná období, víme, že např. ve funkci starosty se postupně vystřídali: Matěj Machovec, Emanuel Nachtman, Václav Bláha. Ve funkci velitele Jan Bláha, František Moravec, Václav Nachtman. Ve funkci podvelitele Jan Bláha, Antonín Moravec a Jaroslav Spour. Ve funkci jednatele Václav Spour, Jan Hlavnička, Bohumil Skuhravý, Jan Nachtman. Ve funkci pokladníka pak František Florián a Matěj Machovec.
V roce 1928 dochází k požáru v čp.31, při které shořela stodola i s úrodou. Hned v roce 1931 dochází k dalšímu požáru v čp.42 u Červenků.
V dalších letech se již začaly projevovat vlivy nacistického Německa, což přinášelo samozřejmě i vliv na vývoj událostí u nás. I přes nedobrou situaci se hasičský sbor plně věnoval svým povinnostem a zabezpečoval řádnou údržbu náčiní, základní výcvik a i schůzovou a kulturní činnost sboru. V roce 1939 se zástupci sboru zúčastnili župního hasičského sjezdu v Hajanech. Od roku 1940 se dochovala zápisová kniha, která dokumentuje již zmíněnou činnost. Z této knihy také lze vyčíst, že po osvobození naší vlasti byli do čela sboru opětovně postaveni nebo potvrzeni Václav Bláha starostou, Václav Klain velitelem, Jaroslav Spour podvelitelem, V. Machovec pokladníkem a Bohumil Skuhravý jednatelem neboť Jan Nachtman zastával funkci předsedy tehdy Místního národního výboru. Dochází také k většímu oživení činnosti sboru a to jak ve výcvikové činnosti, v účasti na veřejných vystoupeních a cvičeních, tak v kulturně společenském životě v obci.
5.července 1950 dochází k velkému požáru stodoly v čp.31 u Machovců. Obytný dům byl požárníky před ničivým živlem uchráněn. V témže roce je do čela nově přejmenované Místní jednoty Česko-slovenského svazu hasičstva postaven Jan Nachtman. Velitelem potvrzen Václav Klain, podvelitelem Jaroslav Spour, referentem pro výcvik Václav Spour, jednatelem Bohumil Skuhravý a pokladníkem Václav Machovec. Nově byly ustaveni do funkce: kulturní referent Václav Bláha ml., referent pro prevenci a zdravotnictví Jan Nachtman čp.30, referent dorostu Václav Klain ml., referentka žen Marie Machovcová a referent pro odborná školení Alois Hlinka.
Dne 25.2.1962 došlo k požáru obytného stavení čp.33 u Hlinků. U tohoto požáru bylo opětovně citelně znát, že zastaralá ruční stříkačka a její vybavení nemohou plně pokrýt požadovanou potřebu. Bylo vyvoláno jednání s nadřízenými orgány, které bylo korunováno úspěchem v podobě přiděleni motorové stříkačky PPS 8. Tato událost také významně ovlivnila aktivitu sboru a tento se za rok pouští do adaptace bývalého skladu JZD na potřebnou požární zbrojnici. Ta je pak dokončena v roce 1964 a slouží prakticky dodnes.
V tomto období pracoval výbor MJ ČSPO ve složeni:
Jan Nachtman čp.7               předseda
Antonín Červenka                  místopředseda
Miloslav Kouba                     velitel
Jan Nachtman čp.30            referent PVP
Václav Spour                        preventista
Antonín Moravec                  strojník
Václav Bláha                        jednatel
Václav Machovec                hospodář
Jaroslav Pechr                    organ.referent
Jaroslav Spour                    referent mládeže
B. Skuhravý
M. Kovařík                            náhradníci
V. Netušil
K. Hlinka                               revizoři
Nová motorová stříkačka a nová požární zbrojnice také navodila atmosféru, že přivedla výbor na myšlenku ustavit požární družstvo, které mimo samozřejmý výcvik pro případ požáru, by se mohlo zúčastňovat i požárnických soutěží pod vedením Miloslava Kouby - velitele sboru. Toto bylo ustaveno v roce 1967 a byli do něj zařazeni Václav Nachtman č.22, Jan Nachtman č.7, Jaroslav Pechr, Václav Hlinka č.33, Václav Skuhravý, Jan Spour, Antonín Moravec, Karel Týč a Pužej Jaroslav. Náhradníky byli určeni Antonín Červenka, Václav Bláha a Zdeněk Nachtman č.7.
Zlepšující se výcvik soutěžního družstva a dosahované výsledky v okrsku pak dali opodstatnění k přiděleni nové motorové stříkačky PPS 12, což bylo realizováno v roce 1971. V témže roce se také družstvo poprvé v historii probojovalo do okresního kola soutěže požárních družstev, které se uskutečnilo v Losiné a obsadilo velmi pěkné 10.místo. Tento úspěch vyprovokoval k další mu aktivnímu výcviku což znamenalo v roce 1972 opět postup do okresního kola a zisk 2. místa což je v historii našeho sboru dosud největší úspěch. Družstvo, které se na tomto výsledku podílelo pracovalo ve složení: Jaroslav Pechr, Antonín Moravec, Jan Spour, Jan Hlinka, Václav Skuhravý, Václav Sedláček, Václav Hlinka, Nachtman č.30, Joseí Pužej, Milan Nachtman, Zdeněk Bláha a Vl.Nachtman.
V roce 1973 se organizace rozhodla uspořádat oslavy 75.výročí založení sboru v Budislavicích.
To již patřila budislavická organizace požárníků mezi přední jak v okrsku, tak i v okrese Plzeň jih. Takto také byla na vzpomínaném výročí oceněna Čestným uznáním OV. Obdobně tomu bylo i při oslavách 80.výročí v roce 1978 neboť členové a celá organizace dokázala v celém období, že je na ni skutečně spolehnutí. Hovoříme-li zde o výsledcích na soutěžích nelze zapomenout na pravidelné provádění preventivních prohlídek, na plnění volebních programu NF,na pomoc zemědělství a v dalších oblastech, kam práce dnešního Sboru dobrovolných hasičů zasahuje.
Bok 1980 znamenal vítězství v okrsku a opět postup do okresního kola v Blovicích, kde se družstvo umístilo na 5. místě, v roce 1982 okresní soutěž ve Stodě 5. místo, 1984 okresní soutěž rovněž ve Stodě 10. místo a rok 1986 okresní soutěž ve Stodě 7. místo. Mohlo by se zdát, že jde o určitý ústup v umístěni, ale porovnáme-li silně stoupající konkurenci, výkonnost sousedních sborů a také mnohdy materiální vybavení, nemáme se rozhodně za co stydět.
V roce 1988 byly uspořádány oslavy 90.výročí založení SDH spojené s okrskovým cvičením, ve kterém startovalo nově založené družstvo žen. Svůj vstup do řad dobrovolných hasičů ženy i přes velikou konkurenci oslavily přesvědčivým prvenstvím a postoupily do okresního kola konaného v Dobřanech, kde se umístily na pěkném 4. místě ze 16 zúčastněných družstev. Muži se v okrskové soutěži umístili na uspokojivém 2. místě.
V roce 1989 se okrskové cvičení konalo ve St. Smolivci, kde opět naše hasičky a hasiči svými přesvědčivými výkony dokázaly, že patří mezi jedny z nejlepších. Jak družstvo žen, tak i družstvo mužů obsadilo 1. místo a postoupila tak do okresního kola konaného v Blovicích, kde se obě dvě družstva umístila na naše nelehké podmínky na skvělém 6. místě.
V roce 1990 se okrskové cvičení konalo v Dožicích, kde po vynikajícím výkonu družstva žen i mužů opětovně zvítězila, avšak okresní soutěže ve Stodě se tentokráte nezúčastnila.
V roce 1991 se okrskové cvičení konalo v Ml. Smolivci, kde již opětovně zvítězili naše mladé, nadějné družstvo žen, avšak okresní soutěže se ani tento rok bohužel nezúčastnilo. Tento rok se zapíše do dějin nepříjemnými událostmi, jakými byly v tomto roce 2 požáry. K prvnímu požáru došlo 17.7. v kůlně u Klainů, který byl včas zlikvidován našimi hasiči ve spolupráci se SDH Ml.Smolivec.Ve druhém případě řádil červený kohout 8.9. na střeše půdy v objektu ZD,kde požár pravděpodobně vznikl od senometu. Ničivý živel byl včasným zásahem 3 požárních sborů zlikvidován. V obou případech bylo Sbory dobrovolných hasičů zasáhnuto v pravý okamžik, tudíž nedošlo k velkým materiálním škodám.
Vítěství družstva žen se opakovalo i v letech 1994,1995, bohužel okresních soutěží se přes technické problémy nezúčastnilo. I muži se v těchto letech umístili na pěkném 3. a 2. místě, i přes dobré výkony to tentokráte na vítězství nestačilo.
Rok 1998 se zapíše do historie tragickou události, kdy si požár vyžádal oběť, kterou byla majitelka domu č. 35 pí. Smitková, která v domě uhořela. Požár vypukl v noci 2.ledna pravděpodobně od svíčky nebo petrolejové lampy. Na likvidaci požáru se podíleli místní hasiči, SDH Ml. Smolivec, Kasejovic a Nepomuka. I přes veškeré úsilí všech sborů nebyla majitelka domu ani dům zachráněn.

Vážené hasičky, hasiči, vážení hosté,
ze zápisů od roku 1940 by bylo možno uvést ještě řadu konkrétních údajů např. o změnách funkcionářů ve výboru o naplňování každoročních závazků, o plnění prevence a další výsledky. Uvedená zpráva, jak bylo v úvodu poznamenáno, měla připomenout, že již v historii hasičstva se bohatě naplňovalo tehdejší heslo "Bližnímu ku pomoci, vlasti ku prospěchu". Uvědomíme-li si význam tohoto hesla v současnosti, musíme si nutně uvědomit význam a poslání Sboru dobrovolných hasičů jako nedílné a nezbytné součásti naší společnosti.
Ve výčtu uspěchů naši organizace v minulosti i současnosti lze jen vytknout stále neřešenou a nedořešenou otázku výchovy mladé generace, bez které si nelze představit další rozvoj. Chceme-li, aby další výročí založení našeho sboru bylo ještě slavnější, musíme se vypořádat i s tímto úkolem.

Vážení spoluobčané,
dovolte abych v závěru všem členům a funkcionářům našeho SDH, kteří se ať již v minulosti nebo v současnosti podíleli nebo podílejí na činnosti, upřímně poděkoval. Dovolte abych poděkoval OÚ, ZD a vyšším svazovým orgánům za podporu, kterou v různých formách a na různých místech poskytují našemu sboru. Dále bych rád poděkoval všem sponzorům, kteří nás jak věcně, tak i finančně podpořili při pořádání nynějších oslav 100, výročí založení SDH v naší obci.
Chtěl bych jménem našeho SDH všechny ubezpečit, že i v dalším období budeme naplňovat naše posláni a podílet se tak na životě naší obce i jejího okolí.
K tomu všemu nám všem přeji hodně osobních a pracovních úspěchů a mnoho zdaru.

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace