Bratři Raušarové jsou považováni za jedny z nejvýznamnějších rodáků z Budislavic.
Narodil se 25.8.1857 v Budislavicích, kde vychodil obecnou školu. Ve studiu pokračoval v Nepomuku, Rakovníku a nakonec v Praze. Tam studia ukončil na Učitelském ústavu.
Úvod kantorské dráhy započal v Blovicích roku 1876. Zde se také po 11 letech stal ředitelem měšťanské školy.
Ve výuce byl průkopníkem se svými novými prvky ve vyučování. S dětmi a nejen pro ně pořádal různé výstavy, dětské dny a poměrně dlouhé, zato však velmi zajímavé výlety.
Během svého života se stal členem mnoha spolků. Jedním z nich byl i "Okrašlovací spolek", kde byl zvolen předsedou. Díky Raušarovým aktivitám při zkrášlování města a okolí byl na jeho počest přejmenován park na "Dubí" na "Raušarovy sady".
Za svého života shromáždil bohaté národopisné a literárněhistorické materiály, které roku 1913 daly základ vzniku muzeiního odboru v Blovicích.
V závěti všechen svůj majetek odkázal městu Blovice, kde 9.8.1941 zemřel.
Poznámka:
Autor čerpal z materiálů Blovického muzea.
Také mladší bratr Františka Josef se narodil v Budislavicích, 4.1.1862. V místě vychodil obecnou školu, na měšťanské pokračoval v Březnici, vyšší reálku navštěvoval v Plzni. Studia završil v Praze na ČVŠTechnické v oboru chemie.
Již při studiu hrál v ochotnickém divadle a zajímal se o Balkánskou literaturu.
Po absolvování nastoupil jako inženýr ve Velvarském cukrovaru. Jeho přání bylo vydělat si peníze na cestování
To se mu splnilo a byl přeložen do Bělehradu, do hutního odvětví. Zde se seznamoval se Srbštinou, kterou posléze velmi dobře ovládal a překládal jak do Češtiny, tak do Srbštiny.
V této době založil kulturní spolek "Lumír", jehož hlavní náplní byla literatura, poezie, ale i divadelnictví.
Kolem roku 1890 se léčí v Praze, kde se seznamuje se spisovatelem Jaroslavem Vrchlickým.
Po 4 letech se vrací zpět do Srbska, kde pokračuje v literární práci.
Další jeho cesta vede do Vídně. Tam se žení a přivede na svět syna. Tady také přežívá 1. světovou válku jako úředník na pasovém oddělení.
Jedno z jeho posledních stěhování přichází roku 1919. Už natrvalo se se usazuje v Čechách. Nejdříve v Rosicích, později v Pardubicích, kde se stává předsedou spolku "Jugoslavia".
Jeho touha po cestování byla neustále silná, proto se po roce 1924 vypravil na cesty. Navštívil Afriku, Špicberky, Kanárské ostrovy a Madeiru. Z těchto výprav posléze vznikly známé cestopisy.
Za jeho literární zásluhy byl roku 1928 poctěn vyznamenáním sv. Sávy IV. stupně.
Druhá světová válka zastihla Raušera v penzi. Navzdory svému věku neustále pracuje.
V osvobozené České republice žil poze dva roky a 9.7.1947 umírá v Pardubicích.
Poznámka:
Autor čerpal materiál z volně přístupné diplomové práce Mileny Manojovićové z Masarykovy University v Brně. Bohužel se nepodařilo najít žádné dobové fotografie Josefa Zdeňka Raušara. Za to se omlouváme a tímto prosíme případné majitele o jejich zaslání ke zveřejnění na ou@mladysmolivec.cz
Autor článku: Blovský L.