Kdo namaloval budislavického patrona kojících matek?

Sv. Jiljímu je zasvěcen budislavický kostelíček, jehož založení je datováno již do 13. století; už v roce 1365 byl významným kostelem farním.

Czech crown Scheiwl
Obrazy v budislavickém kostele sv. Jiljí
Obrazy v budislavickém kostele sv. Jiljí
Obrazy v budislavickém kostele sv. Jiljí
Obrazy v budislavickém kostele sv. Jiljí
Scheiwl - vlastní podobizna

Kdo to ale byl sv. Jiljí?
Svatý JILJÍ (latinsky AEgidius, fr. Gilles, it.Egidio) žil přibližně v létech 640 - 710, byl to mnich a poustevník, jeden z nejoblíbenějších středověkých světců.
Podle legendy se narodil bohatým rodičům v řeckých Athénách. Zděděné velké jmění rozdal chudým a odebral se do poustevnického ústraní. Za čas odplul do galského Arles k biskupu Cesariovi, kde se vzdělával a meditoval. Po té odešel k řece Gardé, kde žil jako poustevník s jistým Vaerdemusem (později taktéž svatořečeným). I přicházelo za nimi mnoho poutníků z celého kraje. Jiljí zatoužil po větší samotě, usadil se proto sám v pralesní jeskyni a živil se mlékem ochočené laně. Vizigótský král Flavius Vamba tam tehdy při lovu na laň omylem šípem postřelil Jiljího, tohoto si oblíbil a na místě dal vystavět klášter, kde ho ustanovil opatem. Po čase se údajně Jiljí vydal do Říma k papeži, tento mu poskytl ochranu a výsady. Daroval mu také pro klášter dvojí dvéře ze vzácného cedrového dřeva. Jiljí je však jako marnotratně honosné
odhodil do Tibery. Po návratu však zázrakem vyplavené dvéře našel na břehu řeky Rhóny. Pro zmíněné příhody bývá v západní církevní tradici sv. Jiljí označován za patrona kojících matek (-mléko laně), tělesně postižených (-zraněn lovcem), žebráků (-jeho dobročinnost), dále za patrona všech lesů, patrona kovářů. Poskytuje prý přímluvu i v případech epilepsie, rakoviny, duševních chorob, neplodnosti a nočních můr. Svátek v církevním kalendáři má 1. září; jeho zobrazovanými atributy jsou laň a šíp.
(cit. z Wikipedie)

Tolik tedy legenda. Mne ale při opravách budislavického kostela zaujala jiná zajímavost: v dostupných písemnostech se uvádí, že autorem velkého oltářního obrazu zmíněného světce je (cit.):" plzeňský mistr Šnábl (či Schnabel)". Na první pohled ale obraz zaujme až vznosně sošným zobrazením postavy a vyspělou technikou malby, pro patrně relativně provinčního autora, jemuž je jeho autorství doposud přisuzováno, poněkud neobvyklou. Při pátrání jsem narazil na údaj, že(cit.): "...Josef SCHEIWL....namaloval oltářní obraz sv. Jiljí pro farní kostel v BUDISLAVICÍCH na Táborsku......". Jinde se uvádí totéž, ale jako místopisný údaj jsou uvedeny Budislavice na jižním Plzeňsku. U Soběslavi na Táborsku se sice nachází obec Budislav, v ní ovšem farní kostel není (a nebyl) a je tam "pouze" mariánská kaple. I časové určení vzniku tohoto díla se kryje s dobou působení tehdejšího budislavického faráře - štědrého donatora. Je tedy více než pravděpodobné, že Budislavice se mohou "pyšnit" uměleckým dílem význačného malíře, (které je dnes poškozeno necitlivou "opravou" průrazu plátna).

Pár slov o tomto umělci, jak je uvádí Otto: JOSEF SCHEIWEL - český církevní malíř a ilustrátor se narodil 7. dubna 1834 v Hradci Králové jako syn měšťana (obuvníka, později kostelníka). Vystudoval malířství u prof. Engertha na pražské Akademii. V r. 1857 na počátku své malířské činnosti dostal čestný úkol - poprvé v historii věrně zobrazit (za vyjímečných slavných ceremonií) české korunovační klenoty; v době, kdy fotografie byla ještě nedostupná, se tak mohla široká česká veřejnost poprvé seznámit s podobou svatováclavské koruny, žezla a říšského jablka. Později J.Sch. vyzdobil množství kostelů (např. oltářní obraz Sv. Jiljí pro kostel v Budislavicích.....). Tvořil též ilustrace pro Světozor a jiné význačné publikace té doby - ilustroval např.1. vydání Rukopisu zelenohorského či v r.1871 Máchova Máje, kreslil a dokumentoval tak staré památky naší vlasti, účastnil se výzdoby mnohých významných architektur. M.j. je autorem dvou oken ve Svatovítské katedrále a vitrají v Dómu královéhradeckém, dekoroval malostranský palác hraběte Thuna atd. Po bohaté umělecké činnosti, kdy vždy zastával zásady tzv. "staré tradiční historické školy", tento slavný "malířský veterán", současník generace Národního divadla a blízký přítel Jana Nerudy umírá v roce 1912. Protože se prakticky celé období své umělecké tvorby věnoval církevním a historickým tématům, byl z oficiální kunsthistorie minulého období vytěsněn na úkor tzv. pokrokovějších tvůrců a teprve v posledních létech je mu opět věnována zasloužená pozornost. I určení autorství budislavického oltářního obrazu, který byl Scheiwelovou první profesionální prací na zakázku, proto vyvolalo v odborných kruzích pozornost. Zmíněné umělecké dílo nutně potřebuje záchranné restaurování a opravu, stejně jako např. barokní portálové oltáře v postranní tzv. vítězného oblouku budislavického kostela, které již dnes hrozí zřícením!!! Tolik tedy jeden ze střípků historie budislavické.....--

(Jen ještě poznamenávám, že po zmíněném pátrání bylo autorství budislavického obrazu nezpochybnitelně potvrzeno nedávno nalezenou originální signaturou v jeho levém spodním rohu: "J. Scheiwel, Prag".)

Autor článku: Kulíšek M.

Autor fotografií:

Publikováno: 08.03.2013

Aktualizováno: 29.01.2019

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace