Výlet turistického oddílu nás zavedl do Novohradských hor 2015

Pro tento pochod bylo potřeba odcestovat do vzdálenějších koutů, tak byl objednán autobus, který se snadno naplnil. Všechny totiž přilákala místa, která jsme měli navštívit.
Sraz byl v půl sedmé ráno v Budislavicích před hospodou, popřípadě v Mladém Smolivci. Řidič si ale dával načas a tak to skutečně vypadalo, že půjdeme pěšky až do Budějovic. To se ale naštěstí nesplnilo a v sedm nás v Mladém Smolivci vyzvedl plně naložený autobus, který pokračoval dál do jižních Čech. Všichni byli oděni do nových triček turistického oddílu a připraveni na cestu.
Na účastnících byla vidět jasná únava, ale po několika kilometrech zábava v autobuse přibírala na obrátkách a nakonec bylo hodně veselo. První zastávka byla v Terčině údolí, které bylo vyhlášeno za národní přírodní památku. Délka trasy byla něco kolem 5 kilometrů a po cestě jsme mohli vidět mnoho zajímavých úkazů. Mně se nejvíce líbil vodopád, který byl uměle vytvořený na konci 18. století. Další zajímavosti, které jsme viděli, byli například Most přes Stropnici u Modrého domu, Dámský rybník u Cuknštejna a mnoho dalšího. Park jsme prošli za dvě hodiny a autobusem pokračovali dál v naší trase.
Jelikož byl čas oběda, tak jsme se všichni vydali do nedalekých Nových Hradů do restaurace Pod Radnicí. Celou restauraci jsme měli sami pro sebe, což ale nezabránilo personálu, nechat nás čekat dvě hodiny na jídlo. Čas nás tlačil, takže jsme se rychle najedli a pokračovali dál v našem výletu.
Příští zastávka byl Buškův hamr, který se nachází kousek od Trhových Svinů. Zde byl domluvený průvodce, který nám po krátkém filmu ukázal, jak hamry fungovaly. Rozděleni jsme byli na Spourovce a Žížalovce, abychom si vše mohli prohlédnout důkladně v menší skupině. Buškův hamr je navíc funkční technickou památkou, takže jsme vše viděli v provozu. Na konci prohlídky se všichni ještě občerstvili klobásou a kávou a mohli jsme pokračovat k poslední zastávce. Navíc jsme měli díky obědu velký časový skluz, tak jsme se modlili, abychom nechodili za tmy.
Autobus nás popovezl k Červenému Blatu, kde nás čekala další túra po rašeliništi, která byla dlouhá asi 4 km. Na podmáčených a vratkých místech je stezka tvořena podvalovým chodníčkem, který dotváří unikátní atmosféru severské tundry. Slunce navíc krásně svítilo a byl teplý podzimní den, takže procházka to byla hrozně krásná.
Po návratu do autobusu jsme se všichni ještě navečeřeli ze zbytků svačin, které jsme si ráno připravili a už jsme vyráželi k domovu.
Nakonec se výlet protáhl do půl deváté, ale nikdo toho nelitoval. Opravdu povedený turistický výlet. Pořadatelům patří bezpochyby velká pochvala a dík za super výlet.