Tento rok se okrskové cvičení pořádalo v areálu tělovýchovné jednoty ve Starém Smolivci
Než ale tato událost mohla odstartovat, bylo třeba několik dobrovolníků, kteří vše připraví. První brigáda se konala týden před cvičením. Navozili se překážky na štafetu a základna s nádrží na hasičský útok. Dovezl se „cirkus“ pro kapelu, který je už nedílnou součástí mladosmoliveckých venkovních akcí. Sekání hřiště připomínalo žně, dva zahradní traktůrky křížily hřiště o sto šest. Jedním z těžších úkolů bylo sestavení tanečního parketu, do kterého počítám i jeho vyrovnání. Musím říct, že sám jsem parket vyzkoušel, jak se sluší a patří, a vypodložený byl na jedničku. Při druhé brigádě, v podvečer den před soutěží, se postavily stany, osadily zářivky, nalajnovaly a vytyčily dráhy - vše mohlo začít.
Jak už se píše v nadpise, hasiči ze Starého Smolivce letos slaví půlkulaté jubileum, tedy 125 let od založení sboru. A jak jinak, než že toto krásné číslo oslavili pořádáním hasičského cvičení na své domácí půdě. Tentokrát se hasičské cvičení konalo v sobotu 29. června 2019. Na okrskové cvičení přišlo 380 lidí, včetně hasičů, hasiček i nejmenších členů SDH. Hasičky a hasiči všeho věku byli připraveni a nastoupeni na hřišti ve Starém Smolivci už v 13:30 s tázavými výrazy, jak to tedy tentokrát vše dopadne a které z přítomných družstev zvítězí. Své síly mezi sebou změřili a startovali v následujícím pořadí muži z Radošic, Starého Smolivce, Mladého Smolivce, Dožic a Budislavic, dále ženy z Dožic, Radošic a Mladého Smolivce, a děti z Radošic, Dožic a Mladého Smolivce (jenž utvořily celkem 3 družstva – nejmladší, starší a nejstarší). Jako obvykle bylo hasičské cvičení odstartováno štafetami. Nejprve si své štafety odběhly všechny týmy dětí, poté ženy. Po dokončení opravných pokusů byla odstraněna „holčičí“ bariéra a na své místo byla postavena bariéra vyšší („pánská“). Muži si také odběhli svou štafetu a taktéž využili možnosti opravy.
V přestávce mezi štafetami a útoky všem přítomným předvedli svůj um hasiči z Radošic v dobových uniformách a s dobovou technikou. Dále se plynule přešlo na druhou polovinu hřiště, k útokům. A je to tady, část dne, na kterou všichni soutěžící netrpělivě čekali. Útoky opět zahájila družstva dětí, následovaly útoky žen a v neposlední řadě jsme měli možnost zhlédnout útoky mužů. No a najednou, než jsme se nadáli, bylo tu pozdní odpoledne, na pořadatelském stole se už blýskaly poháry a my s nedočkavým výrazem stáli na nástupu a očekávali vyhlášení našeho odpoledního snažení. A jak že to tedy tentokrát dopadlo? V kategorii dětí se všechna družstva umístila na krásném 1. místě. Následně byli oceněni také trenéři našich budoucích hasičských nadějí, zejména za trpělivost a za odhodlání při vedení našich následovníků.
V kategorii žen bylo pořadí následující:
V kategorii mužů nastala situace, která se nepodařila už několik let. Dva týmy totiž zaběhly štafety společně s útoky za stejný čas, dělily se tak o 4. místo. Nakonec bylo tedy pořadí takové:
Celým odpolednem nás doprovázelo sluníčko, ačkoliv bychom určitě všichni ocenili trošku menší vedro, i tak jsme si odpoledne (věřím, že všichni) užili. Během hasičského cvičení se nikomu nic nestalo, což je vždy pozitivní zpráva. Během dne jsme se mohli občerstvit grilovaným masem, klobáskou, točenou limonádou, guláškem nebo dršťkovou polévkou, díky paní Boušové, které pomáhala celá rodina. Máme to za sebou, nezbývá nic jiného, než dopodrobna rozebrat, co se nám během útoků povedlo a nepovedlo a načerpat nové síly na hasičské cvičení příští rok, které se bude konat v Dožicích. Někteří se rozhodli pokračovat v příjemně načatém odpoledni, a to účastí na taneční zábavě, jiní (vyčerpaní vedrem či posilnění alkoholem) se už vydali ke svým domovům.
Taneční zábava se konala přímo na hřišti, na placu před hospodou pod širým nebem. K poslechu a tanci hrála všem známá kapela Minimax. Díky stanům se vytvořil příjemný prostor, takřka ideální k pořádání taneční zábavy. Škoda, že se zde zábava pořádá jednou za pět let. Na zábavu dorazilo necelých 170 lidí, což není málo, ale při pohledu na stoly, by se vešlo daleko víc. Ačkoli bylo přes den nesnesitelné vedro, k večeru začalo přituhovat. Lidé nelenili a šli se zahřát tancem nebo frťanem. Kapela nám hrála do půl třetí ráno, což pro některé zdaleka nebyl impuls jít domů.
Následný den se opět sešli dobrovolníci, aby se areál vrátil do původní podoby. Když je dostatek lidí, jde vše snadno a rychle. Práce šla od ruky, a tak nic nebránilo tomu dát si po práci pivko a dršťkovou polévku. Příští rok se uvidíme v Dožicích a tradičně se rozloučím slovy: „Tak zase příště, na nějaké akci u nás na Mladosmolivecku.“
Autor článku: Karolína Černá, Jiří Krejčík