Stavovské povstání - bitva na Vraždě

Náboženský vliv hnutí podobojí přetrvával, fary v době předbělohorské drželi kněží kališní. Když se ujal po svém tchánovi Zdeňkovi ze Šternberka panství lnářského Volf Novohradský (po dlouhé době opět katolík), zjišťuje, že nejbližší katolický kněz je na Zelené Hoře nebo až ve Strakonicích děkan Martin.

Ani v Blatné katolického kněze nebylo.
Konflikt českých stavů s císařem vyústil ve válečné střetnutí.
Těžké škody způsobené pohybem vojsk na českém území se přímo dotkly našeho regionu. Na starodávné obchodní komunikaci spojující Příbram a Březnici s bavorským Norimberkem, uprostřed prostoru mezi Starým Smolivcem, Radošicemi, Dožicemi, Budislavicemi a Mladým Smolivcem přepadlo dne 7.10.1620 v časných ranních hodinách 20 000 stavovských vojáků vedených K. Anhaltem vojska císařská, vedená generálem Buquoyem o počtu 16 000. Napadený však včas dostal zprávu, že se blíží české vojsko, vyhlásil poplach a ráno velmi časně se dal na ústup směrem k Zelené Hoře, aby se spojil s vojsky svého spojence Maxmiliána Bavorského.
Útočící české vojsko zastihlo už jen zadní oddíly císařských. V nelítostném střetnutí bylo na polích kolem návrší Stráž, na pastvišti dnes nesoucím jméno Vražda a na radošických lukách kolem potoka zabito asi dvě stě císařských vojáků.
Tehdy stával při potoce rybník a mlýn. Vypráví se, že voda v rybníku byla červená od krve nešťastníků, kteří si zde ošetřovali svá zranění. Mlynář jménem Koc, vyznáním kališník byl císařskými katolickými vojáky ubit a mlýn vypálen. Císařstí ve snaze ztížit své pronásledování zapálili i přilehlý les, dosud nesoucí jmeno Vypálený.
Během svého spěšného ústupu potkali ještě u Dožic kališnického kněze vracejícího se z kostelíka Na Kamýku do farního kostela budislavského. V lese Štědrý ho zabili potupnou smrtí a celé Budislavice jako doupě kacířské rovněž vydali ohni.
Mrtví vojáci byli pohřbeni na náhorní plošině poblíž návrší Stráž při cestě. Místo je označeno kamenným smírčím křížkem.
Stavovští po bitvě protivníka nepronásledovali.Císařští následující den založili požár v Poříčí, které od té doby nazýváme přídomkem Spálené. Poté v Plzni pacifikovali Mansfelda, který za úplatek 100 000 tolarů zradil české stavy v jejichž žoldu sloužil.
Rozhodující střetnutí na Bílé Hoře dne 8.11.1620 a jeho následky ovlivnili pak české dějiny na celá staletí.