Budislavická pouť 2026

V sobotu úderem deváté hodiny jsme se dali do příprav, tedy hlavně stavění stanů se stoly a lavicemi, přípravy udírny a grilu, nakládání hermelínů, instalace střelnice, do níž si děvčata připravila kromě nezbytných růží spoustu dalších více či méně hodnotných trofejí a veselých plyšáků.

Již před druhou hodinou odpolední začali přicházet první návštěvníci a jakmile odbila celá, spustily Heligonky Aleše Rusňáka svojí hudební produkci, zavoněly dobroty z grilu a udírny a začaly padat první výstřely ze vzduchovek.  Zpočátku se tanečním prostorem (tedy silnicí) pohyboval jediný taneční pár. Ten ovšem za Heligonkami jezdí pravidelně. Ale postupně se s přibývajícím časem a pivy přidávaly i další taneční páry.

Odpoledne se přehouplo k večeru, po sedmé hodině kapela dohrála, sbalila nástroje a ozvučení, aby na její místo nastoupil pan Tureček a hrál ty nejznámější české hity, na které se tancovalo a zpívalo až do jedné hodiny po půlnoci.

I ve střelnici bylo neustále rušno, až jsme kolikrát nestíhali doplňovat růže. Někteří si dokonce troufli na desetišpejlové plyšáky, ikdyž na ně bylo potřeba vypálit přes třicet ran. Někteří pak seděli a povídali až do tří hodin do rána. O to bylo náročnější vstát ráno na půl devátou a přijít připravit pouťové odpoledne pro děti.

To měla opět na starost Štěpánka a Majda, které s ostatními děvčaty připravily několik aktivit - dílnu na výrobu hmyzích domečků, kreslení, tetování, házení, hlavolamy,... Vláďa k tomu vyrobil zajímavý loutkomat, kde je úkolem rukama přes důmyslný systém provázků ovládat desku s kelímkem a pokusit se napít. Naštěstí pálilo sluníčko, takže voda, kterou se člověk zákonitě polil, aniž by se napil, rychle uschla.

Střelnice také jela naplno, vedle dětí stříleli i tatínkové a maminky. Děti si mohli také užít skákací hrad, zapůjčený z OÚ Mladý Smolivec. Bohužel došlo i na drobný karambol, jelikož jsme k hradu nedostali zátěžové vaky a nenadálý závan větru hrad převrátil. Naštěstí holčička uvnitř si odnesla jenom leknutí a po chvíli pláče zase skákala s ostatními.

Celé odpoledne až do setmění nám hráli na harmoniky a bicí Bubováci. Krásný zářijový den tak rychle utekl, lidé postupně odjížděli, až nás zbylo pár, kteří to máme domů pár kroků. Ale samozřejmě jsme na závěr vyzkoušeli Vláďův loutkomat. A ne s vodou :-)

Michal Jan

⇒ FOTOGALERIE