Budislavické burčákové bublání 2026

Nedostatek vody v létě způsobil, že bobulky hroznů jsou malé a výnosnost tedy výrazně nižší. I můj plzeňský kamarád, který má na Moravě Pod dubňanskou horou sklep s vinohradem mi již dopředu hlásil, že "sám má málo" - prostě úroda je třetinová a nebude mít dost ani pro sebe, natož aby mi mohl hrozny prodat. Obvolával jsem vinohradníky, od kterých jsem bral v předchozích letech a bohužel neměli dost na prodej. Některým dokonce část vinohradů pobily kroupy. Procházel jsem tedy několik dní inzeráty, obvolával spousty lidí, až se mi nakonec podařilo domluvit s paní z Dolních Bojanovic, která nabízela hrozny Veltlínského zeleného a Dornfelderu. Využil jsem nabídky kamaráda, že mi půjčí dodávku, abych nemusel jako v předchozích letech jet nadvakrát a vyrazil v neděli večer na Moravu. Přespal jsem u toho kamaráda nad sklepem a brzy ráno vyrazil do Velkých Bílovic do vinařských potřeb dokoupit 12 beden na hrozny, abych všechno naráz pobral. V půl deváté už jsem přistál v Dolních Bojanovicích, kde měl otec paní připravené sebrané hrozny v bednách. Podle předpovědi mělo totiž v pondělí dopoledne pršet, takže jsme se domluvili, že hrozny posbírají v neděli večer a uskladní v chladu. Což nebyl problém, protože naopak výhodou letošního suchého léta je, že nejsou plísňové choroby a hrozny byly krásně zdravé. Přesypali jsme je tedy do mých beden, naplnil jsem po strop auto a vyrazil směrem na západ. Déšť skutečně přišel, ale chytil mě až na Vysočině za Brnem. Do Budislavic jsem i s pauzou na oběd dorazil po jedné hodině, což je velký rozdíl proti tomu, když vyrážím z domova ráno a jedu na otočku. A nemusel jsem druhý den znovu...

Teď nastalo velké přemýšlení, jak zpracovat 450 kg najednou. Mlýnkoodstopkovač všechno nakonec hravě zvládnul, i když já měl od zvedání beden plných hroznů do násypky vytahané ruce. Výsledkem byly pomleté bílé hrozny v kádi připravené na zítřejší lisování a modré v barelu, které jsem rovnou zakvasil. Velkou radostí bylo, že jsem vše stihl v klidu umýt ještě za světla. Ráno potom nastalo lisování. Bílé hrozny je dobré nechat několik hodin naležet na slupkách, aby se z nich uvolnili aromatické látky a zlepšila se výlisnost. Z Veltlínu tedy bylo odhadem 100 litrů moštu, který mohl začít kvasit. Zato modré hrozny kvasí na slupkách, které se musí několikrát za den zamíchat a potopit matolinový klobouk, který CO2 při kvašení tlačí nahoru.

Vůbec s červeným vínem je víc práce. V sobotu před akcí jsem proto vstával brzo ráno, abych prohnal celých 200 litrů přes lis a sítko, čímž se oddělily šlupky a pecičky a bylo možné burčák vůbec točit. Navíc Dornfelder je barvířka, takže cokoliv potřísní je okamžitě obarvené. Já měl kromě červeného oblečení krásně černé prsty, některým návštěvníkům to zase zbarvilo rty.

Jen co jsem dolisoval dorazili pomocníci připravit zázemí - stany, stoly, lavice, gril. Naštěstí počasí přálo a v klidu jsme vše připravili, aby po druhé hodině mohli přijít první burčákulační návštěvníci. Chvílemi se tvořila fronta, že jsme ani nestíhali plnit skleničky, gril jel také na plné obrátky. Až tak, že navečer došel hermelín a poté i klobásy. Dokonce to vypadalo, že dojde bílý burčák, ale naštěstí vyšel jen tak tak. Došly ovšem PET lahve, jaký byl zájem o burčák s sebou.

Po setmění nastal čas zapálit oheň, u kterého se příjemně sedělo skoro až do půlnoci.

Díky všem, kteří přišli ochutnat burčák, víno i cider. A hlavně děkuji moc všem pomocníkům, kteří pomohli v sobotu s přípravou a s grilem a potom v neděli s úklidem a mytím. Byla to myslím hezká akce těsně před podzimní rovnodenností a začátkem astronomického podzimu.

FOTOGALERIE

Michal Jan