K významným osobnostem naší obce patří bezesporu stavitel František Müller a také jeho tchán, rovněž stavitel Jan Hlína, na jehož činnost on navázal, a nakonec ji i dalece předčil.
Předkové Františka Müllera, byli, soudě dle příjmení (psaného dříve též jako Miller) i geografických souvislostí německého původu. Hojně se uplatňovali ve vrchnostenských službách, ponejvíce jako šafáři, ale i v řadách nižší čeledi. Souvislou rodovou posloupnost se mi podařilo zpětně vysledovat až k osobě stavitelova prapradědečka Wolfganga Müllera († 3. 7. 1798), šafáře v Krotějově a posléze v Ondřejovicích na spojených příhraničních panstvích Bystřice nad Úhlavou-Janovice nad Úhlavou-Dešenice knížat Palm-Gundelfingenů. Pradědeček Jakub Müller (* 18. 6. 1766, † 4. 9. 1842), byl na přelomu 18. a 19. století šafářem ve Veselí (část obce Janovice nad Úhlavou), posléze se ale rozhodl přejít na panství Červené Poříčí na pomezí Klatovska a Přešticka, náležející vládnoucí habsbursko-lotrinské dynastii. Zde působil jako šafář v Roupově a na sklonku života ve Kbelu. Na témže panství, konkrétně ve dvoře v Roupově, poté jako šafář v Nedanicích a nakonec v Borovech, pracoval i stavitelův dědeček Josef Müller (* 16. 12. 1800, † 26. 2. 1896).
V borovském dvoře se Josefovi Müllerovi a jeho první manželce Kateřině Kadlecové z Roupova čp. 9 (* 21. 5. 1811, † 8. 2. 1872) narodil 6. 1. 1853 syn František Müller, otec našeho stavitele. Ten se nejprve staral o koně v panských dvorech v Červeném Poříčí a Roupově, poté ale dosavadní zaměstnání opustil a jako první z rodu se usadil v našem regionu, kde nastoupil roku 1891 u barona Karla von Lilgenau na velkostatku Lnáře jako šafář v Radošicích a tuto funkci zde vykonával dalších třicet let. Ve vsi, která se mu stala novým domovem, také 15. 4. 1938 zemřel. Mezitím ale bydlel po odchodu do výslužby v roce 1921 nějaký čas ve Lnářích.
Ženat byl od 14. 11. 1876 s Kateřinou Strejcovou z Roupova čp. 15 (* 21. 4. 1851, Roupov, † 18. 6. 1944, Radošice), dceru domkáře. S ní měl celkem čtyři potomky. Prvorozený Jan Müller zemřel jako dítě (* 18. 10. 1878, † 20. 6. 1879). Druhorozený Josef Müller (* 9. 4. 1880, Červené Poříčí) se vydal v otcových stopách a nastoupil do služby u velkostatku Lnáře. Pracoval nejprve jako poklasný, pak jako šafář ve lnářském dvoře (čp. 18), kde obýval služební byt, podobně jako předtím v čp. 25 (tzv. stará škola). Posléze byl správcem dvora a mlékárny na Annabergu ve Lnářích.
V obci se účastnil veřejného života. Když zde byla roku 1919 ustavena tělocvičná jednota Sokol, vstoupil do ní. V červenci 1920 však ze Lnář odešel, byv ustanoven šafářem dvora v nedalekém Hradišti. Roku 1924 koupil v rámci pozemkové reformy za 110 000 Kčs zbytkový statek Radošice (35 ha, z toho 30,5 ha zemědělské půdy) i s budovami bývalého dvora. Na úhradu kupní částky si musel vypůjčit od záložny, a ještě od bratra stavitele, kterému to pak splácel dovozem dřeva na stavby rodinných domků. Zemřel 12. 6. 1943 v radošickém dvoře.
Josefovou manželkou byla Antonie Dušková ze Lnář čp. 48 (* 1. 6. 1877, † ?), dcera polosedláka. Bral si ji 26. 1. 1904 ve lnářském farním a klášterním kostele Nejsvětější Trojice. Byla to svatba dvojitá, neboť ve stejný den se jeho sestra Marie Müllerová (* 17. 9. 1881, Červené Poříčí, † 23. 6. 1916, Lnáře) provdala za jeho švagra Josefa Duška (* 1. 11. 1874, Lnáře, † 17. 2. 1968, Lnáře). S Antonií měl Josef Müller tři dcery: Marii (* 1. 10. 1904, Lnáře), Josefu (* 7. 3. 1907, Lnáře) a Annu (* 28. 6. 1912, Lnáře).
Josefa si vzala Stanislava Pužeje (* 2. 11. 1898), vrchního finančního respicienta v Praze – Dejvicích, rodem ovšem z Kladrubec. Svatbu měli na výročí československé samostatnosti 28. 10. 1933 v radošické obecní kapli sv. Anny, kterou do současné podoby přestavěl roku 1926 nevěstin strýc František Müller.
Nejmladší Anna se provdala 4. 7. 1936 v kostele v Čížkově za Josefa Berana (* 24. 11. 1909), rolníka z Bezděkova pod Třemšínem čp. 6, jenž byl mladším bratrem jejího učitele z měšťanské školy v Kasejovicích Bohumila Berana (* 31. 7. 1900, † 15. 6. 1995). Dle vzpomínek Anny Beranové – Müllerové prodal rodný statek, aby mohl vyplatit svého bratra i její sestry. Hospodařil potom v Radošicích, kde mu zpočátku pomáhal a radil tchán. V roce 1954 se ale musel s rodinou vystěhovat do Nestrašovic u Březnice. Anna Beranová zemřela v Březnici 16. 2. 2015 v nedožitých 103 letech.
Za krátkou zmínku stojí i již uvedená Marie Müllerová, provdaná Dušková, jež svému manželu Josefovi porodila pět dětí. Nejstarší byla Marie Dušková (* 5. 5. 1905, † 11. 9. 1975), kterou si 17. 9. 1932 vzal Josef Kohout (* 19. 3. 1905, † 23. 1. 1973), poslední mlynář na lnářském Kohoutovském mlýně čp. 70 i ve Lnářích vůbec.
Čtvrtým potomkem Josefa a Kateřiny Müllerových byl konečně námi sledovaný František Müller (* 21. 11. 1883, Roupov). Vyučil se zedníkem a tesařem a v obou oborech dosáhl kvalifikace mistra. Mistrovské zkoušky vykonal roku 1911 v Praze. Ještě jako stavitelský asistent se 25. 2. 1908 oženil v Čížkově s Růženou Hlínovou z Radošic čp. 50 (* 17. 7. 1882, Radošice, † 11. 3. 1958, Radošice). Ta byla dcerou stavitele Jana Hlíny a jeho manželky Anny, rozené Maškové z Dožic čp. 55. Protože František Müller nejprve se svým tchánem profesně spolupracoval a pak na jeho živnost navázal, zmíníme se nyní stručně také o rodině Hlínových.
Hlínové přišli do Radošic z Chloumku, a to v osobě Josefa Hlíny (* 6. 3. 1728, † 14. 12. 1784), který se roku 1750 oženil s Alžbětou Benetkovou, dcerou radošického mlynáře, a o několik let později převzal po spřízněných Pelákových grunt čp. 15. Jeho potomci se na něm udrželi až do sklonku 19. století. Josefův stejnojmenný syn postavil na pozemku příslušejícím k této usedlosti jako výměnek domek čp. 50, který následně v roce 1832 postoupil mladšímu synu Janu Hlínovi (* 15. 7. 1797, † 11. 11. 1871). Ten ho pak se svou druhou manželkou Marií, rozenou Slavíčkovou z Radošic čp. 21 (* 1. 9. 1807, † 2. 7. 1876), převedl na základě svatební smlouvy z 20. 12. 1868 na syna Jana Hlínu (* 26. 3. 1844) a jeho ženu Annu Maškovou z Dožic čp. 55 (* 29. 10. 1845), oddané 3. 11. 1868 v čížkovském kostele. Z jejich manželství vzešly tři dcery: Amalie (* 2. 5. 1869, † 1. 11. 1877), opět Amalie (* 27. 2. 1879, † 18. 8. 1911), provdaná v roce 1896 za asistenta c. k. státní dráhy v Nýřanech Františka Heřmánka, a konečně Růžena (* 17. 7. 1882), posléze provdaná Müllerová.
Jan Hlína se vyučil zednickému řemeslu a stal se mistrem, takže si mohl otevřít stavitelskou živnost. Po sňatku bydlel nejprve v Dožicích u manželčiných rodičů. Když na něj jeho vlastní rodiče přepsali domek čp. 50 v Radošicích, odstěhoval se tam. V letech 1893–1895 vlastnil též dům čp. 81 na takzvaném Jánském náměstí v Kasejovicích, který si po požáru v roce 1894 dle vlastních plánů opravil a přestavěl do jeho nynější podoby. Byl činný i veřejně, a to především jako zakládající člen a první velitel radošického sboru dobrovolných hasičů (1893–1903). Je o něm mimo jiné také známo, že roku 1895 přispěl částkou 5 zlatých do sbírky na pořízení věžních hodin v Čížkově.
Jak již bylo naznačeno, Hlínův zeť František Müller nejprve spolupracoval se svým tchánem a postupně jeho živnost převzal. Stavby prováděl podle svých plánů či realizoval projekty jiných stavitelů, často fungoval jako stavební dozorce či oprávněný znalec při stavebních řízeních. Do repertoáru Müllerových zakázek patřily veřejné i soukromé stavby jak v Radošicích samotných, tak na řadě míst v okolí, zvláště v severozápadní části tehdejšího blatenského okresu. Konec jeho soukromé živnosti přinesly politicko-ekonomické změny po únoru 1948. Pracoval tedy poté ještě nějaký čas u národního podniku Zemědělské stavby Plzeň. Do zaměstnání dojížděl na motocyklu značky Jawa 250 (pérák).
V Radošicích, kde mu bylo roku 1940 přiznáno domovské právo, se věnoval i komunální politice a spolkové činnosti. Od roku 1919 zasedal prakticky nepřetržitě v obecním zastupitelstvu, v období 1919–1923 ve funkci II. a v letech 1923–1927 dokonce I. radního. Při volbách v roce 1927 kandidoval za sociálnědemokratickou stranu. Do obecní samosprávy byl zvolen i po druhé světové válce roku 1946 jako člen MNV. Po čtvrt století zastával, podobně jako jeho tchán, též funkci velitele radošického hasičského sboru (1919–1945). Není divu, že stavba víceúčelové budovy tohoto peněžního ústavu, jejímž starostou byl navíc Františkův bratr Josef Müller (majitel zbytkového statku Radošice), hasičské zbrojnice, úřadovny obecního úřadu, místní knihovny a služebního bytu byla usnesením zastupitelstva obce z 10. 12. 1938 svěřena právě jemu. Rozpočet činil 85 000 Kč, z čehož 35 000 Kč hradila obec. Stavba byla dokončena v proponovaném termínu do 30. 9. 1939, včetně čtyřstranných věžních hodin od firmy „L. Heinz – Praha“, jež znamenaly ještě navíc náklad 10 000 Kč.
Ohledně dalších Müllerových aktivit v Radošicích víme třeba to, že finančně přispěl na zakoupení dvou radiopřijímačů v roce 1928, z nichž jeden byl umístěn v hostinci Františka Peláka (čp. 64) a druhý v budově školy. Podobně se angažoval i v některých dalších obcích, kupříkladu ve Lnářích, kde roku 1926 věnoval 1 000 Kčs do stavebního fondu tělocvičné jednoty Sokol k vybudování letního cvičiště. Zemřel 28. 9. 1959 ve strakonické nemocnici. Místo posledního odpočinku nalezl na hřbitově v Čížkově, který v roce 1936 rozšiřoval.
S manželkou Růženou Hlínovou měl dvě dcery, jimž oběma zajistil vzdělání. Starší Helena Müllerová (* 26. 5. 1909) absolvovala průmyslovou školu, ale její profesní uplatnění předčasně přetrhla vážná nemoc – tuberkulóza, které podlehla ve svých 25 letech 10. 3. 1935.
Mladší Anna Müllerová (* 17. 6. 1913, † 20. 10. 1997) se stala učitelkou. Vystudovala učitelský ústav v Českých Budějovicích, kde v červnu 1932 s vyznamenáním odmaturovala. Poté působila na školách v Březnici, Leleticích, Kasejovicích a Radošicích, načež vykonala v roce 1936 zkoušku způsobilosti pro hlavní (měšťanské) školy a nastoupila do Rožmitálu pod Třemšínem. Odtud přešla do Hvožďan a od 1. 9. 1942 byla ustanovena odbornou učitelkou na měšťanské škole v Kasejovicích. K 1. 9. 1944 začala učit na škole v Bělčicích, odkud přešla v roce 1945 do Březnice. Poté se vrátila do rodného kraje, když 19. 2. 1946 obdržela ustanovení odbornou učitelkou na takzvané expozituře měšťanské školy v Dožicích. To již byla provdána za učitele Otakara Friedricha (* 7. 9. 1904, † 8. 1. 1985), rodáka z Příbrami, který do Dožic přišel rovněž z Březnice, a to jako vedoucí učitel, maje za sebou poměrně barvitou profesní kariéru, zahrnující i působení na měšťanské škole v Ťačivě na Podkarpatské Rusi v letech 1929–1931. Svatbu měli 15. 12. 1945 v Plzni. Na dožické škole setrvala Anna Müllerová až do penze. Poté ještě vypomáhala v obecné škole v Budislavicích. S manželem měla dva syny – Ing. Otakara Friedricha, projektanta, a Ing. Jiřího Friedricha, střihače Filmového studia Barrandov Československé, pak České televize (dnes Barrandov Studio), kteří po rodičích a předcích vlastní dům čp. 50 v Radošicích.
Autor textu děkuje výše zmíněnému Ing. Otakaru Friedrichovi za cenné informace a obrazovou dokumentaci z rodinného archivu.
Vladimír Červenka
Bezděkovec – [1903] – plán stavby panské hájovny; Blatná – 1898 – stavba domu okresní stravovny; Hajany – 1900 – stavba návesní kaple sv. Anny podle plánů Ing. Lamberta Pávka ze Lnář; Hradiště – 1894–1895 – stavba školy podle plánů Ing. Lamberta Pávka ze Lnář; Kasejovice – 1892 – plán přestavby vyhořelého domu čp. 111 Antonína Hochmana; 1892 – plán přestavby vyhořelých domů čp. 112 a 113 Jakuba Herziga (realizován projekt Daniela Majera z Horažďovic); 1892 – plán rekonstrukce a přestavby vyhořelých domů Volfganga Kellnera čp. 126 a 127; 1893 – plán přestavby domu čp. 144 Václava Kučery; 1894 – plán opravy a přestavby vlastního vyhořelého domku čp. 81; 1897 – plán přestavby kůlny při domě Václava Nováka čp. 29 na hřebčinec pro státní koně a byt poddůstojníka hřebčinecké stanice; [1903] – plán přestavby domu a pekařské dílny čp. 135 Cyrila Smrčky; 1907 – přestavba stodoly a výstavba nových chlévů při domě čp. 144 Václava Kučery; 1909 – plán na zřízení dvou výkladních skříní v čp. 3 Antonína Háska; Nepomuk – 1903 – plán přístavby prvního patra budovy panského lesního úřadu; 1905 – plány přestavby panského lesního úřadu; 1906 – stavba panské myslivny v revíru Doubrava; 1911 – oprava vnějších omítek na děkanském kostele sv. Jakuba Staršího; Přešín – 1910–1911 – stavba spolkového domu; Radošice – 1909 – stavba školy podle přepracovaných plánů školní budovy ve Starém Kníně pod stavebním dozorem Ing. Lamberta Pávka ze Lnář; nedatováno – plán na stavbu myslivny; Sedliště – [1906]–1907 – plány na stavbu panské myslivny a hospodářské budovy; Starý Smolivec – 1904–1905 – stavba školy spolu s Karlem Šimůnkem ze Lnář podle plánů Josefa Chrousta z Písku; Tchořovice – 1896 – plán na stavbu zdí kolem nových sádek po povodni roku 1895
Blatenka – 1940 – plán přestavby hajnice; Čížkov – 1936 – rozšíření hřbitova; 1941 – oprava farní budovy; Hvožďany – 1919 – přístavba domku pro motor a modernizace stodoly a kolny Zíbova mlýna; Kadov – 1927 – oprava věže farního kostela sv. Václava; Kasejovice – 1913 – projekt městských jatek; 1919 – plán stavby kůlny u domu čp. 144 Václava Kučery; 1920 – plán nové pece a rozšíření pekárny pro Josefu Mentbergerovou čp. 181; 1926 – plán stavby domu a chlévu pro vepřový dobytek pro Františka Šimáně čp. 208; 1933 – oprava děkanského kostela sv. Jakuba Staršího; 1936 – plán stavby rodinného domu čp. 185 pro Bohumila a Marii Beranovy; Kocelovice – 1938 – plán na stavbu kampeličky (realizován projekt Jana Komance z Blatné); Lnáře – 1910 – stavební dozor při stavbě vily čp. 164 pro MUDr. Vojtěcha a Annu Říhovy podle plánů Ing. Lamberta Pávka; 1913 – stavba nové kolny, chlívků, krovu nad světnicí a zděného štítu u domu čp. 48 Josefa Duška; 1922 – plán na adaptaci bytů ze stodoly v panském dvoře; 1923 – plán na stavbu drůbežníků ve dvoře Annaberg; 1927 – rozšíření farního hřbitova; 1930 – plán kiosku pro válečného invalidu Jana Boudu u kapličky sv. Jana Nepomuckého; 1931 – stavba rodinného domku čp. 179 pro Ludvíka Buška, bývalého vrchního zámeckého zahradníka; 1933 – nová báň zvonice farního a klášterního kostela Nejsvětější Trojice; 1933 – přístavba domu čp. 41 a kůlničky pro Aloise Růta; 1933 – zvýšení stájí a kůlny při domu čp. 43 Josefa Hájka a současně zvýšení stávající kůlny u Václava Bouše čp. 42; 1934 – přestavba hostince Jany Janálové čp. 110; 1936 – stavba domu (vily) čp. 183 pro MUDr. Oldřicha a Matyldu Menšíkovy; 1936 – plán domku pro Janu Janálovou; Metly – 1931 – oprava návesní kaple, výstavba obecního chudobince a kůlen; Mladý Smolivec – 1937 – přestavba Siblíkova mlýna; Přešín – 1937 – stavba lednice při spolkovém domě; Radošice – 1926 – rekonstrukce a rozšíření návesní kaple sv. Anny; 1938–1939 – stavba víceúčelové budovy obecního úřadu, kampeličky, hasičské zbrojnice, knihovny a služebního bytu; 1940 – přestavba hostince čp. 64 („U Peláků“); Starý Smolivec – 1939 – plán přestavby konírny na chlévy pro vepře v panském dvoře; Tchořovice – [1930] – plán domku panského sádeckého; 1943 – stavba kryté čekárny železniční zastávky; Újezd u Kasejovic – 1920 – stavba návesní kaple sv. Václava; Újezdec (u Bělčic) – 1927 – plán stodoly při hájovně na Vítenči; Zahorčice – 1938 stáj a 1941 stodola pro Josefa Honze čp. 2; Zámlyní – 1940 – plán hajnice