Starý Smolivec 1413 – 2013

Historie stará 600 let po současnost pohledem pana Karla Kabátníka.

Letošní rok je pro starosmolivecké obyvatele, chalupáře, chataře i rodáky příležitostí oslavit šestisté výročí existence jejich vsi. Tolik let totiž už uplynulo od historicky první písemné zmínky o ní. Roku 1413 si nechal ves Starý Smolivec zapsat do zemských desek, jako svůj majetek, vladyka Přibík Řesanský.
To ale nevypovídá nic o tom, jak byla v tom čase vesnička stará. Kolonizace prostoru mezi Vltavou a Úslavou, a to od staré Práchně k Rožmitálu, proběhla koncem 12 století. Tomu odpovídá i stáří velkých panských a sakrálních staveb. V blízkém okolí Smolivce to byl hrad Třemšín (vystavěn kolem roku 1200) a kostelíky ve Hvožďanech a Budislavicích ( z první poloviny 13. století).
Hrad Třemšín, obývaný rodem Buziců, patřil následně k systému hradské soustavy. Všechny vesničky v širokém okolí, včetně Starého Smolivce pod jeho správu nepochybně patřily (výběr daní a dávek). Písemné zprávy o místních poměrech z té doby ovšem postrádáme. Jen z počátku 15 stol. je zaznamenámo, že Zajíc z Třemšína vyhlásil válku hnutí podobojí. Husité na oplátku hrad roku1424 dobili a zpustošili. Ze třináctého a čtrnáctého století se dochovaly jen místní pověsti. Sice krásné, ale častým převypravováním a vírou v nadpřirozené bytosti velmi ovlivněné. Nejznámější jsou například: O třemšínském pokladu, O čertově ranci, O myslivci Radošovi, O třemšínšém mužíkovi, O lískových oříšcích, aj.
Po vybudování nového sídla pánů s kančí hlavou ve znaku v Rožmitále, vedlejší větve rodu a jejich malá panství zanikají (Čížkov a Třemšín). Páni z Rožmitálu se soustřeďují na hodnotnější enklávy v Blatné a Strakonicích.
Uvolněný prostor zaplňují Zmrzlíkové a Řesanští. Hradskou soustavu nahrazuje soustava krajská. Vesničky při jižním okraji Brd připadly pod Prácheň.
Doba kdy St.Smolivec vstoupil do historie, nebyla šťastná. Václav IV., dědic trůnu po Karlu IV., musel čelit hluboké společenské a hospodářské krizi, soustředěným útokům šlechty, církve i vlastního bratra Zikmunda Lucemburského. Byl šlechtou dokonce dvakrát zajat a držen pod dozorem. Když v roce 1419 zemřel, vypukla husitská revoluce.
Proti Čechům, odpůrcům církevních poplatků za odpustky při zpovědi a vyznavačům víry podobojí, navíc hlásajícím heslo „Všichni lidé jsou si rovni“, vypravil papež pět křižáckých výprav s cílem vymítit český národ mečem a ohněm. Mimo to proti husitům a Žižkovi zaútočili výpravy císařské a panské. Nejméně dvě další ve své režii podnikl Zikmund Lucemburský. Po uznání privilegia příjímání podobojí se Zikmund konečně ujímá r. 1636 žezla v Čechách, ale za rok umírá. Po další krátké epizodě vlády Albrechta II. trvá bezvládí v Čechách až do roku 1452.
Starý Smolivec zůstával bez ohledu na velké dějinné události stále malým samostatným panstvím. Téměř tři století setrval v držení Řesanských nebo jejich potomků. Nicméně pevnou kamennou tvrz ,s patrovou dřevěnou nástavbou, ve Smolivci vystavěli bratři Václav a Mikuláš teprve po roce 1544. Ze tří stran ji obklopoval a chránil vodní příkop. Na straně severní, sypaný zemní val zpevněný dřevěnou palisádou.
Roku 1612 formálně prodává Ondřej Řesanský, panství Starý Smolivec Janu Lipovskému, snoubenci jeho dcery Zuzany. Pravděpodobně z daňových důvodů.
Jan Lipovský s manželkou Zuzanou pak prožili ve Smolivci obtížné období třicetileté války. Jmenovitě obsazení vsi několika tisícovým císařským vojskem dne 5.10.1620 a následující jejich kvapný útěk v noci na úterý 6.10.1620 a střet s ještě početnějším vojskem českých stavů (20 000) v prostoru zdejšího návrší „Vražda“.  Po císařských zde zůstalo 200 pobitých, stejný počet raněných , několik desítek opuštěných povozů a pobitých koní.
Největší škody napáchané třicetiletou válkou na majetku našich předků ale způsobili mezi listopadem1633 a koncem února 1634 až Valdštejnovi žoldáci. Vojsko tří pluků (Pikolomini, Maradas a Galas) zimující štábem v Horažďovicích, se rozlezlo po celém kraji a vyrabovali celé Prácheňsko. ( Dobytek, obilí i píci). Mnoho usedlostí ze vzteku a msty i vypálili.
Starosmolivecký pivovar byl otevřen v roce 1647, následně pak i výsadní krčma. První písemný soupis poddaných z roku 1654 obsahuje 24 jmen ( z toho 11 selských gruntů). Také zmiňuje ovčáka a jeho pacholka jako personál panského ovčína.

Druhé období historie St. Smolivce nastává v roce 1697. Vnuk Zuzany rozené Řesanské, F.K.Lipovský prodal Smolivec rytíři Jiřímu Vojtěchu Janovskému, pánu na Oselcích. St.Smolivec se stal součástí panství Oselce. Nový majitel zavedl především čilou administrativní správu. Rychtáři museli jednou týdně „na kanceláři“ v Oselecích podávat zprávy o orbě, setí či sklizni na panských polích a lukách a přejímat aktuální příkazy. Zavedl jmenné seznamy robotních povinností - urbáře - pro jednotlivé poddané. O každé svatbě je pořizována svatební smlouva a následně i protokol o svěření gruntu novému poddanému s výčtem parcel, objemem týdenní roboty, výší odvodu daní a ujednání o splátkách jednotné dávky 260 zlatých (za svěřený selský grunt) ve prospěch majitele paství.
Oselečtí (po přestavbě kotouňského kostela a výstavbě čtyřkřídlého zámku v Oselcích) přistupují kolem roku 1720 k výstavbě barokního zámku ve Starém Smolivci. Místní kontribuční sýpka pochází asi z roku 1790. Vyučování školou povinných dětí bylo ve Smolivci zahájeno v roce 1808 pod patronací tehdejšího majitele panství Filipa Antonína Bibry. První budova dvoutřídní obecné školy čp. 16 byla postavena až z roku 1827. Po zrušení roboty, v září 1848, si museli majitelé panství pořídit vlastní potahy. Pracovní síly získali pronájmem některých polí. Kočové, kteří dříve vykonávali robotní povinnosti za sedláky, nově „na panském“ odpracovávali nájemné za dočasně získané pozemky. Velká změna tedy nenastala. Jen sedláci se zbavili vydržování svých podruhů.
Oselečtí však po zrušení roboty hospodařili na zdejším dvoře bez velkého zájmu. Starosmolivecký pivovar zrušili ještě v roce 1848. Ovčín pak kolem roku 1860. Zajímají je spíše hotové peníze. Smolivec proto po následující dvě desetiletí pronajímají za roční nájem 4000 zlatých splatných po tisíci v každém čtvrtletí. Konečně v roce 1887 Viktor Boos Waldek prodává starosmolivecké polesí (340 ha), dvůr se všemi pozemky (140 ha) i zámek Karlovi z Lilgenau, majiteli panství Lnáře. Tím bylo ukončeno období 180 let sounáležitosti Smolivce s panstvím Oselce.
Lnářští už ve Smolivci hospodařili výhradně jako soukromý podnikatelský subjekt. Koupí docílili především scelení svých lesů od Hvožďan až po Radošice. Újmu zde utrpěli při pozemkové reformě z roku 1924 kdy polovina pozemků statku byla přidělena místním zájemcům. Po finančním krachu pana Lilgenau koupil Lnáře r. 1927 pan Karel Bondy. Když ho stihl stejný osud v roce 1936, získali velkostatek Lnáře bratři Slavomír a Josef Vaníčkové. Po druhé světové válce byl rozparcelován prakticky celý zbytek zemědělské půdy zdejšího statku. Lesy a rybníky byly zestátněny. Po změně politických poměrů byl v roce1993 nemovitý majetek vrácen původním majitelům.
Za dobu 600 let prokazatelné existence vsi Starý Smolivec prožilo v něm své životní osudy kolem dvaceti pěti generací. Popsat jejich úsilí o stálou obživu rodiny a uspokojivé bydlení v různých časových etapách nemůže postihnout novinový článek.
Výročí by si zasloužilo obsáhlejší studii zahrnující posloupnost jmen majitelů, vývoj počtu obyvatel a místní samosprávy, dopady válečných událostí, někdejší životní styl, zvyky a zábavy, aktivity divadelních ochotníků, hasičů nebo sportovců.
Pozornost by zasloužila i novodobější historie změn zemědělského podnikání od druhé poloviny dvacátého století a stavební úpravy, které změnily tvář vsi. Vyasfaltování silnic a místních komunikací, nový průtah obcí, rekonstrukce zámku a přístavba kinosálu, vybudování sportovního areálu, požární nádrže či maloobchodní prodejny atd.
Je mi jasné, že každá ves a obec usiluje především o zajištění současných potřeb svých občanů a že minulost bývá vnímána jen jako více či méně zajímavé vyprávění. Přesto si myslím, že 600 výročí založení vsi, je dobrým důvodem k jeho připomenutí.

Autor článku: Kabátník K.

Autor fotografií:

Publikováno: 08.03.2013

Aktualizováno: 29.01.2019

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace